František Janda-Suk * 25. 3. 1878 Postřižín
† 23. 6. 1955 Praha
Janda-Suk je mužem, který změnil hod diskem, klasickou atletickou disciplínu, jenž byla součástí již dávných antických olympijských her. Rodák z Postřižína, který se nesmrtelně zapsal do dějin atletiky, se s ní seznámil na reálném gymnáziu v Praze. V sedmnácti letech je již členem AC Praha. Mladý František byl urostlý, všestranně zdatný hoch, který se věnoval zejména sprintů, vrhu koulí i hodům. To trvalo do 18 let, než vyhrál klubové závody ve vrhu koulí a začal se více věnovat více vrhu a hodům. Stal ze z něho i výborný kladivář. Po gymnáziu začal studovat práva na Karlově univerzitě.
Na jaře 1897 dostal od Otakara Krajíčka první skutečný disk, objednaný speciálně pro něj v Paříži. Hned začal trénovat a doma za stodolou zkoušel napodobit Myrónova Diskobola. Kýženého výsledku se však nemohl dobrat. Necítil se při hodech v této poloze dobře. František byl velmi přemýšlivý a brzy si uvědomil, že socha proslulého antického sochaře nemusí zachycovat diskobola v konečné fázi hodu. Po mnoha pokusech zjistil, že je třeba přidat otočku. Tím zásadně ovlivnil vývoj disciplíny. Už před olympijskými hrami v Paříži hodil na Císařské louce 34,5 m, v té době se rekordy ještě neevidovaly, ale šlo o neoficiální evropský rekord.
To už se blížil rok 1900 a Janda-Suk byl stále lepší a neměl doma konkurenci. A protože člen MOV Guth-Jarkovský chtěl po úžasné zkušenosti z Atén, aby se olympijských her zúčastnili Češi, stal se jedním z pěti prvních českých účastníků her.
Jeho výkon v olympijském závodě však poznamenala strastiplná jeden a půl dne dlouhá cesta a žaludeční potíže, které ho při ní provázely. Aby toho nebylo dost, po příjezdu do Paříže se dozvěděl, že disk byl přeložen z nedělního odpoledne na sobotní dopoledne. Neměl ani den odpočinku a cítil se hodně zesláblý. Přesto se objevil v sobotu ráno v Bouloňském lesíku na startu. Házelo se na úzké loučce, obklopené alejemi, ze čtverce o straně 2,5 m. Janda-Suk, ač oslabený nemocí, unavený po dlouhé cestě, nakonec skončil v konkurenci 18 diskařů na druhém místě. Porazil ho pouze Maďar Rudolf Bauer, který dosáhl výkonu 36,04, František hodil 35,14 m. Později to komentoval, že stříbra dosáhl díky otočce. Také ji tam konkurence okukovala, neboť byl jediný, kdo tímto způsobem házel. Od okukování nebylo daleko k napodobování, otočka pomáhala lepším výkonům a velmi brzy se mezi diskaři ujala. Janda-Suk se tak do dějin disku nezapsal jen ziskem stříbrné medaile na olympijských hrách, ale také jako objevitel otočky. Dnes diskaři hází své náčiní po jeden a půl otočce a nejlepší z nich říkají, že dobře provedená otočka jim zlepší výkon až o 15 m. Píši sice, že Janda-Suk získal stříbro, ale tehdy se ještě medaile neudělovaly. Za druhé místo obdržel dřevěný kalendářík na psací stůl. Jak poznamenal Guth-Jarkovský, jarmareční artikl. Medaile se začaly udělovat až později.
Skvělou formu si udržel Janda-Suk také následující rok. Vrcholem byl závod 16. června 1901 na hřišti v Praze-Bubnech na závodech pořádaných AC Sparta, při němž překonal světový rekord výkonem 39,42 m. Opět šlo o rekord neoficiální, světové rekordy se začaly zaznamenávat až roku 1912. Na místě prvního českého světového rekordu už dnes hřiště nenajdeme, stojí tam stanice metra Vltavská.
Po vystudování se z Jandy-Suka stal vážený policejní rada. Na atletiku však nezanevřel, byť i kvůli vojenské službě nemohl tři roky řádně trénovat. Vyměnil také dres, sparťanský za slávistický. Zúčastnil se ještě dvou olympijských her. V roce 1912 ve Stockholmu, kde obsadil 15. místo ve vrhu koulí a v disku 17. místo, a v roce 1924 v Paříži. Tam obsadil ve 46 letech 29. místo, současně byl vlajkonošem československé výpravy.
Nejlepšího osobního výkonu 42,36 m dosáhl ve 36 letech, dva roky po olympijských hrách ve Stockholmu. (na Sports-reference.com uvádějí rok 1909 a výkon 42,45 m). Několik let také držel český rekord v hodu kladivem. Atletice zůstal věrný i po skončení závodní kariéry, což bylo na prahu padesátky, kdy na středočeských přeborech obsadil druhé místo. Stále docházel na Slávii a občas radil svým nástupcům. Zemřel na plicní embolii a je pohřben v Černovičkách. Na náhrobní desce najdeme jen prostý nápis: František Janda-Suk.