Po prognóze má přijít také její hodnocení. Začnu medailemi, byla jen jedna (optimismus se nevyplácí – i když znáte ten rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Pesimista říká: „horší to být nemůže“, optimista dodává: „i může“). Tajně jsem věřil, že když se hvězdy sejdou, mohou být dvě. Bohužel se nesešly a byla jen jedna – bronzová. K velkému překvapení většiny ji získala Nikola Ogrodníková, která si ji zasloužila svým nejlepším letošním výkonem. Božce (pro neatlety – jde o přezdívku), jak sama pak říkala, asi prospělo, že jí nikdo nevěřil, nebyl na ní tlak. Z šesti pokusů jeden trefila dobře a stačilo to. Nemá smysl vytahovat délku pokusů, z olympiády se počítají medaile, tu má a zaslouženě. Uvidíme, kam jí její cesta, kterou se před sezonou vydala, ještě zavede. Kariéru rozhodně balit nemusí, ve 33 letech je plná sil.
Jako všichni jsem sázel na Jakuba Vadlejcha s tím, že oštěp bývá nevyzpytatelný a poukazoval jsem na dobrou formu Chopry, Peterse i Nadeema (přepis je Nadíma). Bohužel, právě Aršad Nadím si vytáhl obdobný trumf jako Nikola. Jako jediný přehodil výkonem 92,97 m ve druhých pokusech devadesátku. Chopra zůstal opět těsně pod touto hranicí a třetí Peters sebral o čtyři centimetry medaili Kubovi. Ani skvělých 88,50 nestačilo na medaili. Kubovi nelze nic vytknout, udělal maximum, v daný okamžik byli soupeři lepší.
Hodně jsem psal o skupině mladých, kteří se představili ve výborném světle na mistrovství Evropy. Nebojácní, plní energie. Bohužel, některé potkalo zranění – Jíchová, Habarta. To mně trochu při již velmi kvalitním zdravotním zabezpečení reprezentace trochu děsí. Jiní to nezvládli. Ta naše povaha česká.
Očekávání rozhodně naplnila Manuel. Jen se začínám trochu bát, vzhledem k tomu, že ji ještě čeká MS její věkové kategorie, aby to vydržela právě zdravotně. Hvězdné vystoupení předvedla Švábíková, což jsem docela trefil (psal jsem: Do šestého místa, pevně věřím, bude i Švábíková.). Byla pátá! Dudycha sice do semifinále neprošel, ale chyběl mu pověstný chlup. Čas v rozběhu 1:45,62, dlouho jsme takový talent neměli a znovu připomenu srovnání s Jožkou Plachým. Ale kdo viděl finále půlky, je mu jasné, že ho společně s trenérem, čeká ještě hodně práce. Pro něj platí co pro Manuel. Oběma došli evidentně síly a už toho bylo na ně moc. Sám jsem zvědav, co dostane v jejich případě přednost.
Z dálkařů byl lepší zkušenější Juška. V kvalifikaci super výkon, ve finále se už s tím srovnal hůře. Podobně jako Staněk. Pokud tak zkušený borec jako Tomáš řekne, rval jsem to moc silou, proč sakra neubere. V jeho věku by už měl závodní emoce zvládat. Pamatuji si, jak jsme jednou se studenty na specializaci probírali právě kouli a Crousera. Ryan při popisu svého závodění říkal, naučil jsem se jít první pokus hlavně dobře technicky, nikoli ho rvát sílou. Té je tam tak 85 %. Když se mi pokus povede, vím, že pak mohu přidat. Něco takového se Tomáš a nejen on, nenaučil. Ano, je jasné, že taktika prvního dalekého pokusu je také dobrou taktikou, ale to se při něm stejně snoubí dobrá technika se sílou. Druhou věcí je, že elitu charakterizuje vysoká vyrovnanost výkonů. Tu naši spíše kolísavost. Prostě se musí zadařit.
Na své možnosti běželi dobře i Müller a Petržílková (zamíří konečně na půlku?) , Hrochová, v oštěpu mladá Sičaková. Ti rozhodně nezklamali. Ostatní předvedli většinou standardní výkony, což na olympijských hrách zdaleka nestačí. Suma sumárum, obraz české atletiky zachránil opět oštěp a Švábíková. Jinak moc radostný nebyl, medailově jsme se dělili o 37. místo s Alžírskem, Chorvatskem, Katarem, Polskem, Portorikem a Zambií. To moc lichotivě nevypadá. Vezmeme-li body, tak to je 27. místo za 15 bodů. Poláci, na jejichž systém se často odkazujeme, nám utekli na 19. místo s 20. body. Na bodech totiž byli jen Ogrodníková, Vadlejch a Švábíková. K tomu malá tabulka:
| OH | Medaile (umístění) | Umístění (body do 8. místa) |
| Peking 2008 | 17 (0-0-1) | 15 (26 b.) |
| Londýn 2012 | 14 (1-0-2) | 10 (36 b.) |
| Rio 2016 | 35 (0-0-1) | 17 (21 b.) |
| Tokio 2021 | 28 (0-1-1) | 31 (13 b.) |
| Paříž 2024 | 37 (0-0-1) | 27 (15 b.) |
Ten sešup v bodovaných umístěních v elitní osmičce je znát. Medaile se posledních pár her drží na plus minus stejné úrovni. Nakonec tu jednu, dvě vždycky někdo vybojuje a zastře částečně tu druhou část tabulky. Kdo může mít medailové ambice z nadcházející generace je těžké, vzhledem k vývoji výkonnosti v jednotlivých disciplínách, prorokovat. Stačí se podívat, jaké výkony byly potřeba na medaile letos. V tomhle je ten výhled spíše pesimistický. Samozřejmě však musíme brát do úvahy, že výkony v disciplínách kolísají. Na to však spoléhat nemůžeme, štěstí přeje připraveným.
Gratulaci si však zaslouží všichni olympionici, protože dostat se na OH je stále těžší a nezbývá závěrem než všem popřát hodně štěstí v přípravě na další závody. A připomenout ještě jeden český trumf – Davida Sekeráka a Haruku Kitagučiovou. David totiž tímhle výsledkem vstoupil mezi trenérské legendy. Těm dvěma patří extragratulace.