Noticka na úvod. Včerejší DL v Monaku a dalších proběhnuvší mítinky trochu nahlodaly můj optimismus při psaní vyhlídek naší reprezentace. Na druhou stranu, především poslední DL ukázaly opět velký posun ve výkonnosti. Dva týdny před Paříží padaly osobní rekordy, nejlepší světové výkony a dokonce evropské a světové rekordy. Ukázalo se, že ve většině disciplín je hodně vyrovnaná špička a třeba taková půlka nebo tyčka žen, to byly, kromě těch rekordních, nádherné závody. Abych to shrnul, na článku nic neměním, ono je tam totiž stejně tak hodně podmíněných kdyby.
Podstatnou část olympijského týmu České republiky tvoří atleti, kam jich jede rovná třicítka, ze 113 nominovaných sportovců. Na úvod tedy hezké konstatování – více než čtvrtinu výpravy tvoří atleti. S určitým smutkem i škodolibostí konstatuji, že opět nebude zastoupen žádný kolektivní sport. Fotbalisté mohou jen vzpomínat na zlatou medaili Vízka a spol. z OH 1980 v Moskvě. Ano, byla to ta olympiáda, kterou bojkotovaly některé západní státy, stejně jako o čtyři roky později nejeli naši sportovci do Los Angeles. Při pohledu na jejich výkon na probíhajícím ME se vůbec nedivím. A kde jsou házenkáři, baskeťáci, volejbalisté, šestkoví, aby mě někdo nebral za slovo? Někde je něco špatně v českém sportu obecně.
Původně nominovanou osmadvacítku atletů čerstvě doplnili mladíčci Meindlschmid a Habarta. Otázka zní: „Kdo má reálnou šanci na medaili“. Největším adeptem je čerstvý mistr Evropy Jakub Vadlejch v oštěpu. Už jsem několikrát psal, že se z něj stává, spíše už je, podobně jako kdysi z jeho trenéra či později Báry Špotáková, medailová jistota. Samozřejmě v Paříži bude konkurence větší než v Římě, ale pokud má někdo oprávněné aspirace na medaili, je to Vadlejch.
Pak už marně přemýšlím a přesouvám se do sféry přání, více či méně možných či zbožných. Začnu trochu netradičně. Štefela skočil na mistrovství republiky ve Zlíně 230 cm, pokusy na 233 cm nevypadaly vůbec špatně. Kdyby postoupil do finále, skočil 233 cm tam, věřím, že z toho bude umístění do šestky, možná i ten bronz. Dudychu jsem srovnával s Plachým. Ten skončil při své premiéře v 18 letech v Mexiku pátý. Dudycha bude mít těžké se dostat do finále, ale učí se každým velkým závodem a může překvapit. Sice ve světle výkonů z Paříže a Monaka by ledaskoho optimismus přešel, ale olympijské závody jsou něco jiného než mítink Diamantové ligy. Do šestého místa, pevně věřím, bude i Švábíková. Staněk, to je vždycky velká záhada, pokud mu to sedne, bude být také klidně do šestky či osmičky, ale může se stát, že neprojde ani do finále. Nemalujme však čerta na zeď.
Finalisté jsou další kategorie, či do 12. místa, aby to počítání dráhových disciplín a soutěží v poli bylo trochu rovnocenné. U chůze a maratonu bych počítal dvacítku, už proto, že počet účastníků je zhruba dvojnásobný oproti soutěžím na stadioně. Začnu soutěžemi na stadionu a zase úplně z opačného konce. Rád bych věřil, že Myslyvčuk projde kvalifikací kladivářů, Ogrodníková oštěpařek a uspět by mohl Meindlschmid, kterému věřím více než Juškovi. Ten je letos nepřesvědčivý a dříve, když uspěl, měl alespoň jeden výkon přes osm metrů. Letošních 772 cm optimismu nepřidává. V Tokiu na postup stačilo 796 cm. Na dráze věřím Müllerovi a o chlup více Jíchové. U ní doufám ve finále a 5-8. místo by to mohlo být.
Na Mäki jsem nezapomněl, ale letos zatím neměla takovou formu, na druhou stranu má zase zkušenosti a bojovnost. Záleží jak potrénovala před hrami a jak jít o sedne. Obecně, když vidím výkony mílařek před OH, bude pro ni hodně těžké zopakovat předchozí výsledek z Tokia. Šanci dávám Habartovi, který má stabilnější výkonnost a dravý závěr za každé situace. Mohl by postoupit i do semifinále. Finále by už byl velký úspěch, ale za určitých podmínek nikoli nemožný. Tajným typem na finále je Manuel. Bude muset podat nadstandardní výkon na úrovni či spíše lepší osobáku. Ale téhle skupině mladých věřím více než těm předchozím. Mají dobré předpoklady a nejen atropometrické. Teď ta dvacítka v soutěžích mimo dráhu. Jedna maratonkyně mezi 15-20. místem. Lepší formu prokazovala Hrochová, ale Stewartová se na velké závody umí dobře připravit. Hrochová ladí formu ve svém oblíbeném Kühtai v Rakousku (2000 m n. m.), Stewartová v Livignu (1820 m n. m.). Martínková by také mohla být do dvacítky a uvidíme jak dopadnou s Hlaváčem ve smíšené štafetě. Naši reprezentanti si v soutěžních novinkách vedou zprvu dobře, stačí připomenou krosovou štafetu či smíšenou štafetu 4x 400 m. Bohužel chůze, to je i technická loterie a do mysli rozhodčích nikdo nevidí.
Účastníci, to není pejorativní, to je vyjádření úspěchu, zejména při současných tvrdých limitech a jen zdánlivě spravedlivém rankingu. Znovu se vracím k úvodní myšlence, kterou mohu také shrnout porovnáním účasti atletů a kolektivních sportů. Navzdory různým názorům, či kritice má ČAS jako svaz výsledky, což nikdo popřít nemůže. Začnu tím hezkým, tři dvoustovkaři. Zrovna nedávno jsem vytáhl z knihovny knihu Vildy Mandlíka. V Melbourne to dotáhl do semifinále. Určitě jeden z kluků loňské semifinále Macíka na MS zopakuje. Obdobně to vidím u Krska. Tyčkaři, jeden z kvalifikace postoupí, což bude úspěch. Semifinále by bylo úspěchem pro Vondrovou, o Petržílkové nemluvě. Stejně tak postup Hájka v kladivu, či Sičakové v oštěpu. Hrubá se konečně dostala přes 190 cm, jenže už v Tokiu byl kvalifikační limit 195 cm a pokud bude chtít být ve finále, musí prostě tento výkon skočit. Venku je její výkon zatím 194 cm v roce 2017 v Lille. Vousatý výkon, který ale dobře ilustruje, jak u nás pracujeme s některými talenty.
Suma sumárum, použiji-li příměru, pokud bude štěstí unavené, dvě medaile by mohly být (Vadlejch a někdo z druhého sledu). Nebude-li unavené a bude pořád někde pobíhat, skončíme bez medaile. V Paříži porazili Kubu Weber a Peters a dobře házel i Nadeem z Pákistánu. A to chyběl Chopra. Jakuba nečeká lehká mise, sice je v tabulkách druhý, ale přes 88 m hodili čtyři (připomenu časně zjara Dehning jako jediný překonal 90 m), ale za nimi je dalších devět oštěpařů přes 85 metrů. Nicméně jak jsem psal, Vadlejch vyzrál ve skvělého bojovníka a medaile bude. Z těch zbylých sázím, pro někoho možná překvapivě, na Štefelu s podmínkou, že musí projít kvalifikací a mít svůj den. Psát to po Monaku, tak napíšu rovnou, že bude rád za zvládnutí kvalifikace. Ostatní už mají k medaili daleko i při tyčkařské loterii. To taky po Monaku, na medaili asi bude potřeba výkon přes 490 cm.
V každém případě bude atletika patřit k vrcholům olympijských her a tak si ji nenechte ujít. A našim fanděte a nezatracujte je, když se jim nebude dařit. Zejména ti mladí budou potřebovat povzbuzení.